Polní peršanka...
20. 2. 2008
Člověk by čekal, že v poli uvidí jen zajíce, bažanta, havrana či srnku, ale nikdo by nečekal perskou kočku. A přece se i tento kuriozní objev někomu povedl. A komu jinému, než-li nám.
Pamatujete na tu nejchladnějši noc roku? Kdo by nepamatoval. My jsme v těch dnech byli na návštěvě u příbuzných v Ostravě. Lepší čas jsme si opravdu vybrat nemohli. Byla neuvěřitelná zima, dokonce ani nevím, jestli se při venčení více klepali psi, nebo máma.
Asi po čtyřech dnech se alespoň trošku oteplilo ( asi tak dva-tři stupně). Nám už to ale bylo celkem " fuk", protože jsme stejně jeli autem domů a v autě je naštěstí teplo.
Tedy jsme vyrazili. Naložili jsme objemná zavazadla, potom psy, a nakonec se naložili lidé, děti a můj potkan Hagrid se svou novou přepravkou. Konečně jsme mohli vyjet.
Cesta utekla celkem rychle. Chvíli jsme si povídali a pak ticho přehlušilo rádio. Má mladší sestra Irena spala a tak jsem taky zalomila. Spalo se mi vcelku klidně, až do té doby, co máma zakřičela: " V tom poli je peršanka ". Táta jen senzitivně odpověděl, jestli jí má sjet na kraj silnice. Už věděl, že máme o jedno zvíře víc.
Mamka vystoupila, došla ke kočce a sedla si na bobek. Na zavolání k ní peršanka přiběhla a máma jí přinesla až k autu. " Je strašně hubená, zplstnatělá a na krku ná protiparazitální obojek ". Informovala mamka klidně tátu a prohmatávala vysílenou kočku, která se mlčky snažila odtlačit se packami od máminy hrudi. Ale nepovedlo se jí to, protože neměla vůbec žádnou sílu. Táta šel do kufru auta pro nějakou krabici, ve které by se dala kočka přepravit do Budějovic. Vyndal tedy domácí zavařeniny, které nám nabalila babička a do lepenkové krabice vložil kočku.
Pamatujete na tu nejchladnějši noc roku? Kdo by nepamatoval. My jsme v těch dnech byli na návštěvě u příbuzných v Ostravě. Lepší čas jsme si opravdu vybrat nemohli. Byla neuvěřitelná zima, dokonce ani nevím, jestli se při venčení více klepali psi, nebo máma.
Asi po čtyřech dnech se alespoň trošku oteplilo ( asi tak dva-tři stupně). Nám už to ale bylo celkem " fuk", protože jsme stejně jeli autem domů a v autě je naštěstí teplo.
Tedy jsme vyrazili. Naložili jsme objemná zavazadla, potom psy, a nakonec se naložili lidé, děti a můj potkan Hagrid se svou novou přepravkou. Konečně jsme mohli vyjet.
Cesta utekla celkem rychle. Chvíli jsme si povídali a pak ticho přehlušilo rádio. Má mladší sestra Irena spala a tak jsem taky zalomila. Spalo se mi vcelku klidně, až do té doby, co máma zakřičela: " V tom poli je peršanka ". Táta jen senzitivně odpověděl, jestli jí má sjet na kraj silnice. Už věděl, že máme o jedno zvíře víc.
Mamka vystoupila, došla ke kočce a sedla si na bobek. Na zavolání k ní peršanka přiběhla a máma jí přinesla až k autu. " Je strašně hubená, zplstnatělá a na krku ná protiparazitální obojek ". Informovala mamka klidně tátu a prohmatávala vysílenou kočku, která se mlčky snažila odtlačit se packami od máminy hrudi. Ale nepovedlo se jí to, protože neměla vůbec žádnou sílu. Táta šel do kufru auta pro nějakou krabici, ve které by se dala kočka přepravit do Budějovic. Vyndal tedy domácí zavařeniny, které nám nabalila babička a do lepenkové krabice vložil kočku.
Kočka mi byla svěřena a tak jsem krabici s kočkou opatrně držela v náručí. Nejevila žádné námitky, jen tiše ležela, ani se nehnula.
Po převezení jsme ji dali do psí výstavní klece, dali jí vodu a trošku konzervy pro kočky. Psů se přes mříže vůbec nebála, a hned po spořádání dávky konzervy se s námi chtěla mazlit. Na chvilku jsme ji vyndali, abychom se podívali, v jakém je vůbec stavu.
V bytě se hned první den chovala jako doma. Procházela suverénně mezi psy, otírala se a procházela pod naším německým ovčákem Santosem. Taťka ji pokřtil " Dýně ", protože byla nalezena asi tři kilometry od Dynína, ale brzy jsem ji z mámou přejmenovala na " Salome ". To se přece jen na perskou kočku hodí o trochu víc.
Byla opravdu ve špatném stavu. Hubená, promrzlá po nejchladnější noci roku a naprosto zplstnatělá. Ani mamka, která řadu let pracovala ve psím salonu a čas od času jim tam přinesli zplstnatělou kočku, si se srstí neporadila. Salome měla po obou bocích plstěné "brnění". Cucky zplstnatělé srsti měla i na čele, a to už je co říci. Byli jsme nuceni kočku oholit, i když jsme věděli, že po této operaci bude daleko horší kočku udat. A tak jsme se v čele s mojí mamkou pustili do práce.
Holili jsme jí ve třech - já, děda a samozřejmě máma se svým "profi" strojkem na psy. Jen bylo štěstí, že byla velmi vysílená, protože se snadněji udržela, ale stejně to nebylo lehké. Plsť byla už těsně u kůže, a tak strojek chvílemi nevěděl, kde je srst a kde jemná kůže. Naštěstí až na pár drobných vyjímek jsme kočku nepořezali. Mámu i dědu několikrát kousla, o poškrábání ani nemluvě a tak při holení asistoval i septonex.
Po holení jí máma rovnou i vykoupala v jemném pšeničném šampónu. Salome byla až neuvěřitelně při koupání hodná. Sice se snažila s vany uprchnout, ale to je u koček normální.
Když bylo vše hotovo - rány ošetřeny, chlupy vyhozeny, nářadí uklizeno a kočka v kleci, čekali jsme, že s námi kočka pár dní nebude chtít nic mít. A ono ne. Kočka hned začala vrnět a mazlit se. Dokonce spala na gauči i v posteli. Samozřejmě chodila na 100% na kočkolit.
Kočka to byla zlatá, ne-li diamantová a proto jsem moc ráda, že se pro ni našel úžasný nový majitel. Dokonce si pro ní osobně přijel z Pardubic. Salome se má skvěle, dokonce má i zimní zahradu...
Po převezení jsme ji dali do psí výstavní klece, dali jí vodu a trošku konzervy pro kočky. Psů se přes mříže vůbec nebála, a hned po spořádání dávky konzervy se s námi chtěla mazlit. Na chvilku jsme ji vyndali, abychom se podívali, v jakém je vůbec stavu.
V bytě se hned první den chovala jako doma. Procházela suverénně mezi psy, otírala se a procházela pod naším německým ovčákem Santosem. Taťka ji pokřtil " Dýně ", protože byla nalezena asi tři kilometry od Dynína, ale brzy jsem ji z mámou přejmenovala na " Salome ". To se přece jen na perskou kočku hodí o trochu víc.
Byla opravdu ve špatném stavu. Hubená, promrzlá po nejchladnější noci roku a naprosto zplstnatělá. Ani mamka, která řadu let pracovala ve psím salonu a čas od času jim tam přinesli zplstnatělou kočku, si se srstí neporadila. Salome měla po obou bocích plstěné "brnění". Cucky zplstnatělé srsti měla i na čele, a to už je co říci. Byli jsme nuceni kočku oholit, i když jsme věděli, že po této operaci bude daleko horší kočku udat. A tak jsme se v čele s mojí mamkou pustili do práce.
Holili jsme jí ve třech - já, děda a samozřejmě máma se svým "profi" strojkem na psy. Jen bylo štěstí, že byla velmi vysílená, protože se snadněji udržela, ale stejně to nebylo lehké. Plsť byla už těsně u kůže, a tak strojek chvílemi nevěděl, kde je srst a kde jemná kůže. Naštěstí až na pár drobných vyjímek jsme kočku nepořezali. Mámu i dědu několikrát kousla, o poškrábání ani nemluvě a tak při holení asistoval i septonex.
Po holení jí máma rovnou i vykoupala v jemném pšeničném šampónu. Salome byla až neuvěřitelně při koupání hodná. Sice se snažila s vany uprchnout, ale to je u koček normální.
Když bylo vše hotovo - rány ošetřeny, chlupy vyhozeny, nářadí uklizeno a kočka v kleci, čekali jsme, že s námi kočka pár dní nebude chtít nic mít. A ono ne. Kočka hned začala vrnět a mazlit se. Dokonce spala na gauči i v posteli. Samozřejmě chodila na 100% na kočkolit.
Kočka to byla zlatá, ne-li diamantová a proto jsem moc ráda, že se pro ni našel úžasný nový majitel. Dokonce si pro ní osobně přijel z Pardubic. Salome se má skvěle, dokonce má i zimní zahradu...
Pro více fotografií klikněte na fotku